Můj roční program se čím dál tím rychleji blíží ke konci a tak jsem se rozhodla podniknout pár posledních výletů. Nejdříve jsme s rodinkou prozkoumali známé chilské pláže a pak jsem se sama ještě jednou vydala na jih Chile, tentokrát to ale vše nešlo tak lehce jako předtím…
V Chile jsem viděla hory, sopky, ledovce, moře a pouště, a tak asi většina čekáte čím budou zajímavá tato místa. Viña je známá dovolenková destinace. Spousta lidí přijíždí kvůli dlouhým písečným plážím, surfingovým závodům anebo jiným vodním sportům. Začíná tu ale zimní období, proto jsme přijeli čistě pro kulturní zážitek a ne se koupat v moři.
Hned vedle se nachází druhé zmiňované město – Valparaíso, které se na rozdíl od ostatních chilských měst pyšní uměním a barevnými ulicemi. Domy jsou pomalované a každá malba má nějaký svůj osobní, politický nebo jenom estetický význam. Bohužel i za nádhernými zdmi se nachází chudoba a pokud město dobře neznáte, můžete se dostat do nebezpečných částí.
Když mě omrzelo pobřeží s mořským vánkem a plážemi, zamířila jsem do Puerto Varas.
Dvanáctihodinovou cestu autobusem jsem prospala a v pořádku dorazila na místo. Ubytovala jsem se u hostitelské rodiny a vyrazila na poslední prohlídku. Tentokrát jsem se podívala do místního muzea Pabla Fierra, který procestoval křížem krážem nejen Latinskou Ameriku. Všechny své suvenýry shromáždil na jedno místo a společně s dary místních vytvořil celou cestovatelskou sbírku. Během návštěvy Puerto Varas se mi také podařilo podívat se do Puerto Montt a na další zajímavá místa.
Článek o Puerto Varas jsem již napsala, a tak vám dnes nebudu vyprávět o jezeru a sopkách, ale o tom, jak jsem kromě zemětřesení zažila další přírodní katastrofu…
S místní hostitelskou rodinou jsem si užívala svůj poslední den před návratem do Rancagua, když najednou vypadla elektřina. Díky bouřce, která rušila neděli od brzkých ranních hodin to nebylo žádné překvapení. Nad malým jižním městečkem se vznášely černé mraky a v dálce se blížilo tornádo, které se rychlostí blesku prohnalo právě centrem.
Já jsem bydlela od centra poměrně daleko, a tak když se bouře uklidnila a vysvitlo sluníčko, jeli jsme se na tu katastrofu podívat. Popadané stromy a stožáry uprostřed ulic, vysklená okna, popadané ploty a domy bez střech. Spousta hasičů a dobrovolníků začala uklízet velkou spoušť a vydávat ochranná opatření…
No, a tak jsem nakonec místo neděle odjížděla v pondělí večer. Hned po návratu do Rancaguy jsem volala rodičům, abych jim sdělila svůj zážitek a uklidnila jejich obavy.
