I když s měsíčním zpožděním, přeji vám šťastný nový rok! V lednu mě čekalo spoustu aktivit a výletů (o kterých se dozvíte v následujícím článku), a tak nezbyl prostor na psaní mého blogu.
Ačkoliv tedy se zpožděním, ráda bych vám řekla něco málo o tom, jak se v Latinské Americe, konkrétně v Chile, slaví Nový rok.
Jedná se o mnohem větší oslavu než například Vánoce. S mojí hostitelskou maminkou jsme hned po obědě začaly připravovat různé dobroty, brzy nás ale skolilo neuvěřitelné horko, a tak jsme s přípravami počkaly až na večer.
V osm hodin večer přijeli kamarádi mých hostitelských rodičů a mužská část rodiny se vydala chystat večeři (ano, všechny holky jsme seděly a povídaly si, zatímco kluci chystali jídlo).
Hostitelský tatínek s kamarádem na velké pánvi připravovali španělský pokrm na chilský způsob zvaný paella. Jde o rizoto se zeleninou, masem a různými mořskými plody. Trochu mi to připomnělo pejska a kočičku, protože se do tohoto rizota opravdu může dát téměř cokoliv. A na menší pánvi vedle byla vegetariánská paella pro mě 😀
V deset hodin bylo jídlo nachystané a s holkami jsme už přišly k prostřenému stolu. Ačkoliv se to zdá jako sen každé průměrné maminky z Česka, úklid kuchyně už zbýval na nás…
A pak už nám nezbývalo nic jiného než netrpělivě čekat na dvanáctou hodinu. Když jsme se dočkali, začali jsme s tradicemi. Nejdříve jsme si musely hodit prstýnek do šampaňského, abych měly v životě věčnou lásku. Pak jsme co nejrychleji snědli 12 hroznů a u toho si přáli 12 přání – jedno za každý měsíc.
Mezi další tradice patří například oběhnutí ulice s kufrem jako symbol cestování v novém roce. Na to už mi ale nezbyl čas, protože jsme obvolávali zbytek rodiny (já s tou svou volala o 4 hodiny dříve, kvůli časovému posunu).
Na závěr vám i já přeji šťastný Nový rok a úspěšná předsevzetí. Já si dávám jako předsevzetí včasné psaní článků…
Anička
